Toutéž cestou se vydávali směrem opačným. Jak to dělali předtím, když schody neměli, to naštěstí víme. Dělali to stejně, ale sto krát obtížněji a sto krát delší dobu.
Budiž proto schody pochváleny. Ty se používají dodnes. Jsou jich spousty druhů, kamenné, dřevěné, výjimečně dokonce i ze skla. Ne normálního, speciálně tvrzeného.
Na fotkách vidíte jen příklad. Velké vnitřní schodiště v nějakém velkém objektu a venkovní dřevěné, které vedou z pláže. Jsou to jen dva příklady z mnoha. My se však podíváme na schodiště trošku jiné.
Vnitřní schodiště v menších objektech, pokud tedy jsou na patro se dělá trošku jinak. Veliká většina využívá fyzikálních zákonů a má, mimo jiné jednu velkou výhodu.
Toto se nazývá samonosné schodiště, a již název prozrazuje, o čem bude řeč.
Cel konstrukce se opírá sama o sebe, odtud tedy název. Nepotřebuje další podpěry, odpadají tedy sloupky a jiné věci, čímž tedy pod tímto schodištěm a nyní pozor, vzniká volný prostor, kam lze umísti jakékoli jiné věci. Což jistě ocení každý uživatel, protože i když je dům sebevětší, každý kousek volného místa je dobrý.
Schodiště tohoto typu se dělá většinou dřevěné. Může být jak světlé, tak i tmavé, http://www.vipsgas.cz/prumyslove-vytapeni/plynove-infrazarice/tmave se zábradlím nebo bez něj. Ovšem bez zábradlí není schodiště celé, takže je vidět skutečně málokdy. V klasickém rodinném domku či jinde se s tím většinou nesetkáme, protože by byly problémy z bezpečností. Ale jsou i takové výjimky.
Schodiště pak možno čímkoli doplnit, tedy mimo zábradlí, například háčky, které by držely případný koberec, pokud majitel nechce, aby se chodilo přímo po dřevě. Také se na něj může položit nějaký jiný materiál, například něco jakolinoleum, už kvůli snadnější údržbě a pozdější možné snadné výměně.
Ale i údržba schodů jako takových zase tak náročná není, nechá-li si je majitel nalakovat, nebo si to udělá sám. Schody se pak udržují stejně jako podlaha.